Cviky pro zdraví 

Slovník pojmů

Přidat k oblíbeným článkům

Artritida

Příponou -itis, česky -itida, se obecně označují zánětlivé změny. U artritidy je příčinou onemocnění  zánět kloubů způsobený bakteriemi nebo revmatickým onemocněním. Navenek má obdobné příznaky jako artróza, k otoku a bolestem postiženého kloubu se může přidat také zvýšená teplota. Problémy a bolesti kloubů však v případě artritidy nejsou způsobeny přetížením kloubů či opotřebením styčných kloubních ploch. K vyloučení či potvrzení diagnózy je třeba provést laboratorní vyšetření krve.

Artróza

Příponou -osis, česky -óza se obecně označují degenerativní změny. U artrózy jde o rozrušení struktury kloubní chrupavky v její centrální části.

Je provázeno zbujením, tedy patologickým přirůstáním tkáně v okrajových částech, které jsou vyživovány z okolních cévnatých tkání. Následně dojde k přestavbě přilehlých kostí, k tvorbě výrůstků, a pak až k hrubé deformaci styčných kloubních ploch. Příčinou je nadměrné či nevhodné přetěžování, případně též postupné opotřebování během života. Projevem artrózy je jednak omezení pohybů v kloubech, jednak bolestivost kloubů, a to zprvu jen při zatížení či při určitých pohybech, později již také v klidu a teplu na lůžku.

Atrofie

Je to zeslabení, chřadnutí až degenerace určitého orgánu či tkáně (například atrofie svalu zahrnuje snížení svalové síly a ztrátu svalové hmoty). Projevuje se jako následek nečinnosti, špatné cirkulace krve, nedostatku výživy či hormonálních poruch. Může být také projevem přirozeného procesu stárnutí.

Bechtěrevova choroba

Jedná se o chronický zánět (tzv. spondylarthritis ankylopoetica), při němž dochází k postupnému tuhnutí kloubů. Kotníky (hlezenní klouby), kolena a kyčle ztuhnou v mírném ohnutí. Pohyblivost ztrácejí klouby křížokyčelní. Ohebnost páteře mizí v důsledku tuhnutí meziobratlových kloubků (v hrudním úseku včetně kloubků mezi žebry). V bederním úseku páteře se postupně ztratí prohnutí, hrudní a krční páteř ztuhnou ve značném předklonu. Paže jsou v zapažení k vyrovnání změny těžiště těla. Dochází také k postupnému kostnatění přilehlých měkkých tkání.

Blokády kloubních spojů páteře

Jsou to důsledky drobných posunů v kloubních spojeních páteře. Blokádu je možno přirovnat ke vzpříčení zásuvky, se kterou se musí trochu zaviklat, a tím ji opět uvolnit pro další pohyb. Při zablokování kloubů páteře nejde tedy o jejich vykloubení (trvalé oddálení styčných plošek), ale jen o jisté posunutí či zaseknutí. To nicméně navodí reflexní svalovou obranu, při níž se svaly v okolí postiženého kloubu stáhnou ve snaze zabránit dalšímu nežádoucímu posunu. Výjimečně může dojít k poškození okolních struktur, nanejvýš však ve formě nezjistitelných mikrotraumat (tj. zranění mikroskopického rozsahu).

Byla-li předtím páteř víceméně bez problémů, bolesti z takovéto příčiny většinou do dvou až tří dnů odezní. Pokud již zde byly dříve podobné problémy spojené s bolestmi, může stav přerůst do chronického stadia.

Blokády kloubních spojů končetin

Jsou to důsledky drobných posunů v kloubech těla mimo páteř. Jedná se především o podvrtnutí kotníků či kolen, případně o částečné vykloubení hlavičky lýtkové kosti nebo o podvrtnutí kloubů na prstech ruky či nohy. Blokády jsou většinou spojeny s otokem a zduřením, okolí tohoto skloubení bývá poté bolestivé. Příčin může být nesčetně, mimo jiné i nevhodné našlapování a zatěžování chodidel při chůzi spojené s nadměrnou pohyblivostí v postiženém kloubu, nevhodná obuv a další. Vlastnímu zablokování může předcházet nadměrné přetížení příslušného kloubu, případně spojené s natažením svalů nártu, kotníku či prstů.

Čepojův příznak

Je to projev snížené pohyblivosti krční páteře. Test přítomnosti Čepojova příznaku začíná nalezením sedmého krčního obratle C7 – asistent označí jeho trn fixem. (Obratel C7 při předklonu hlavy zpravidla nejvíce vystoupí v oblasti přechodu mezi krční a hrudní páteří, zůstává však vystouplý i při záklonu hlavy.) Testovaný se potom posadí vzpřímeně a vytáhne hlavu temenem vzhůru. Asistent označí na vzpřímeném krku také místo vzdálené od první značky (trnu C7) 8 centimetrů směrem vzhůru (tj. po přímce). Poté testovaný předkloní hlavu a snaží se dotknout bradou krku co nejvýše (pozor, nezaměňovat s předsunem, kdy brada klesne k hrudníku). V této poloze asistent znovu změří vzdálenost mezi oběma značkami – tentokrát však musí měřit po oblouku. Je-li vzdálenost menší než 11 cm, je pohyblivost krční páteře u testovaného snížena. Test je orientační.

Degenerativní porucha pohybového systému

Je charakterizována nevratnými změnami některých struktur či tkání. Například na páteři dochází nejdříve ke změnám na měkkých tkáních, tedy na meziobratlových destičkách či na chrupavčitých tkáních okolo kloubů. Po změnách na vazech a okolních svalech se postupem času objeví změny i na pevných strukturách a kostěných částech – obratlích a kostech. U obou struktur se původní svalová, vazivová, chrupavčitá či kostní tkáň mění v méněcennou vlivem mikroskopických poranění, srůstů, zvápenatění či řídnutí. Degenerativní poruchu mohou způsobit opakované záněty, může se rozvinout jako následek úrazů, vliv má i stárnutí (při něm dochází k hormonálním změnám, majícím za důsledek řídnutí kostí a odvápnění) a také opotřebování struktur. Významný může být i vliv dědičnosti, vývojová vada či metabolická porucha.

Entezitis a entezopatie

Jde o zánětlivá onemocnění svalových úponů na kosti. Za normálního stavu je sval připojen ke kosti pomocí šlach, které přecházejí v chrupavku a poté zvápenatěnou, pevnější chrupavkou přímo do kosti. Tím je toto spojení sice pevné, ale současně také pružné. Může odolávat tlakům i tahům a přizpůsobovat se jim podle potřeby.

Akutní zánět (entezitis) se projevuje bolestí a případně také otokem příslušné části. Pokud tah za kost v místě úponu zůstává nadále nadměrný, přechází onemocnění do chronické fáze (entezopatie). Zde pak již dochází ke změně – k poškození až rozpadu zvápenatěného připojení chrupavky na kost a k náhradě chrupavky vazivovými buňkami (fibroblasty) a případně též novou kostní tkání (entezofyty). Tkáň je méně pružná, dochází v ní k poruchám prokrvení a k postupné degeneraci. Chronické stavy jsou pak bolestivé i při malém zatížení a mohou přetrvávat měsíce až roky.

Fibróza

Je to zmnožení nebo zhuštění vaziva v příslušné tkáni. Například po úrazu svalu (natržení ap.) se fibrotizací svalové tkáně v místě narušení ztrácí svalová pružnost, vytvořená tkáň již není plnohodnotná.

Funkční porucha pohybového systému

Funkční porucha bývá přechodná a po odstranění vyvolávajícího faktoru většinou mizí. Projevy mohou být od změny okamžité pohyblivosti (ve smyslu omezení i naopak výrazného zvýšení) přes zvýšenou bolestivost až po ztuhnutí některého pohybového segmentu následovaného změnou pohybových návyků. Může nastat jednak následkem dlouhodobého statického přetěžování v nevhodné poloze, dále v důsledku náhlého pohybu ze špatné výchozí polohy či postoje nebo pohybu prováděného nevhodně zapojenými svaly (nesprávný pohybový vzorec). Příčinou z vnějšího prostředí může být i prochladnutí (například setrváním v průvanu).

Hypermobilita

Jde o nadměrnou, nefyziologicky zvýšenou pohyblivost kloubů páteře nebo dalších kloubů těla. Někteří lidé k tomu mívají dědičné dispozice.

Důsledkem hypermobility bývá dřívější opotřebování a urychlení artrotických změn v kloubech. Týká-li se hypermobilita páteře, pak je často zvýšena pohyblivost zadní části krku (šíje) v oblasti přechodu krční a hrudní části páteře, dále v oblasti přechodu hrudní a bederní páteře a pak v oblasti připojení bederní páteře a křížové kosti. Okolní části páteře jsou obvykle pohyblivé mnohem méně. Hypermobilita kloubů končetin se projevuje v kyčelním kloubu roznožením v rozsahu až do 180 stupňů (čelný či bočný rozštěp), jak je to typické například u gymnastek. V kolenním kloubu je projevem velké prohnutí nohy vzad, v hlezenním kloubu (kotníku) je to například schopnost dotknout se špičkou napnuté nohy země (v sedu s nataženýma nohama). U kloubů ruky je projevem hypermobility například schopnost dotknout se palcem ruky vnitřní strany předloktí, prolomení lokte vpřed při poloze v upažení a podobně.

Hypomobilita

Jde o zmenšenou kloubní pohyblivost. Na páteři se hypomobilita projevuje sníženou pohyblivostí některých jejích úseků, často například bederní páteře. Zmenšení rozsahu pohyblivosti v příslušném segmentu páteře člověka nepříjemně omezuje. Časem se například nemůže sehnout, nazout si botu, obléct ponožky atd. Samostatnou kapitolou je zmenšení pohyblivosti páteře v důsledku onemocnění Bechtěrevovou či Scheuermannovou nemocí. U končetin bývají často oblastí snížené pohyblivosti rameno (tzv. zamrzlé rameno) nebo klouby prstů ruky. U nich bývá příčinou zkrácení šlach a omezení pohyblivosti například revmatoidní artritida (jde o zánětlivé onemocnění).

Lumboischialgický syndrom, též lumboischiadický či lumboischiatický

Je to velmi bolestivý stav dolní části zad (tzv. ischias). Bolest se projevuje buď v oblasti beder a kříže, nebo v oblasti hýždí, případně může vystřelovat až do nohy. Původem obtíží je uskřinutý sedací nerv v oblasti výstupu z míchy nebo níže. Uskřinutí a následné tlakové narušení, případně až zánět nervu mohou být způsobeny například silným stahem (kontrakturou) okolních svalů při přetížení, případně výhřezem meziobratlové destičky směrem k páteřnímu kanálu a následným útlakem nervu. Spouštěčem může být náhlý pohyb (pád, uklouznutí atd.), zdvižení těžkého břemene při nezpevněných zádech, dlouhotrvající velká fyzická námaha spojená například s prochladnutím zad nebo porušená meziobratlová ploténka.

Meziobratlové destičky – poruchy

Na měkkých částech páteře, meziobratlových destičkách, může nastat porucha náhle, tedy v důsledku úrazu a jednorázového velikého přepětí, nebo postupně, v důsledku dlouhodobě trvající nevhodné polohy či pohybů. V prvním případě může najednou prasknout chrupavčitý obal meziobratlové destičky, měkké jádro vyhřezne dozadu či do strany směrem k páteřnímu kanálu a následně může utlačovat míšní nervy. Dlouhodobé problémy mohou vznikat následkem opakovaného přetížení, ústřelů v oblasti kříže a beder (lumboischialgický syndrom). Důsledkem jsou rychlejší opotřebování, drobná mikroskopická poranění a prasklinky, někdy i úplné přetržení chrupavčitých prstenců meziobratlových destiček a výhřez jádra.

V akutním stavu při výhřezech jádra se tělo snaží udržet páteř v poloze s menší bolestivostí a drážděním, a tak jedním z příznaků jsou svalové spasmy (silné stažení, kontraktura) svalů zad. Důsledkem tohoto zranění je pak nestabilita celého okolí kloubního spojení a později i snížení svalové síly okolních svalů. Meziobratlové destičky mohou vysychat a postupně se snižovat také vlivem stárnutí.

Osteofyty

Jsou to kostěné výrůstky vznikající postupně, nejčastěji na páteři. Nejprve dojde k rozrušení struktury kloubní chrupavky meziobratlových kloubů páteře a meziobratlových destiček. Poté se začnou tvořit výrůstky, dojde tedy ke zmnožení a patologickému přirůstání kostní tkáně v sousedících kostěných částech páteře, tedy na obratlových tělech, obratlových obloucích i na meziobratlových kloubních spojích páteře. Výrůstky směrem do páteřního kanálu mohou působit útlak až poškození míšních kořenů (hlavně jedná-li se o poruchy v bederním úseku páteře), v hrudní a krční oblasti i poškození vlastní míchy.

Ottův příznak

Je to projev snížené pohyblivosti hrudní páteře. Test přítomnosti Ottova příznaku začíná nalezením prvního hrudního obratle TH1 – asistent označí jeho trn fixem. (Tento obratel při předklonu hlavy vystoupí v oblasti přechodu mezi krční a hrudní páteří těsně pod nejvíce vystouplým C7, tedy sedmým krčním obratlem. Zatímco C7 zůstává i při záklonu hlavy na stejném místě a stále dobře hmatný, TH1 je při záklonu hlavy vystouplý mnohem méně, případně až jakoby zmizí, neboť se posune směrem vpřed).

Testovaný se potom posadí vzpřímeně a vytáhne hlavu temenem vzhůru. Asistent potom označí na vzpřímených zádech také místo vzdálené od trnu TH1 30 centimetrů směrem dolů, k pánvi. Poté se testovaný předkloní. Asistent znovu změří délku mezi oběma značkami po povrchu zad. Při normálním rozsahu pohyblivosti hrudní páteře se vzdálenost značek zvětší o zhruba 3,5 cm (x). Poté se testovaný zakloní a asistent opět změří délku mezi oběma značkami po povrchu zad. Při normálním rozsahu pohyblivosti hrudní páteře se vzdálenost značek zmenší o zhruba 2,5 cm (y) oproti měření ve vzpřimu. Je-li součet x + y menší než 4 cm, je pohyblivost hrudní páteře u testovaného snížena. Test je orientační.

Pohybový segment páteře

Je základní funkční jednotkou páteře. Jsou to přiléhající poloviny obratlových těl dvou sousedních obratlů s ploténkou včetně páru meziobratlových kloubů a také všechny vazy a svaly, které je spojují.

Pohybový stereotyp

Pohybové vzorce neboli stereotypy vznikají na základě často nebo stále se opakujících pohybů či pohybových dějů. Mezi neurony se vytvářejí pevná spojení, která jsou uchovávána v paměti (jde vlastně o software, operační program v našem mozku). Obvykle však musí být žádoucí pohybové stereotypy posilovány v rámci motorického učení častým opakováním daného pohybu, tedy cvičením. Před začátkem každého pohybu je dobré začít ze správné polohy a průběh pohybu pak vědomě kontrolovat.

Porucha pohybového stereotypu

Porucha pohybového stereotypu znamená, že se v mozku (v centrální nervové soustavě) vytvořil častým a stále stejným zapojováním nadbytečných svalů vadný program pro určitou činnost. Zapojení nevhodných svalů nemusí narušit přesnost a plynulost pohybu, bývá však neekonomické a zpravidla přetěžuje určité části těla víc než správné provedení pohybu. Například zdviháme-li při psaní rukou její rameno, jde o hrubou poruchu pohybového stereotypu psaní, která přetěžuje šíjové svaly. Ty po napsání několika stránek zatuhnou.

Posturální stereotyp

Vzniká mezi neurony v mozku, kde se vytváří pevné spojení na základě navyklého, stále nebo velice často se opakujícího držení těla. Tato spojení jsou uchovávána v paměti (jde vlastně o software našeho mozku). Obvykle však musí být správný stereotyp držení těla posilován v rámci motorického učení nacvičením žádoucí polohy a jejím častým opakováním.

Porucha posturálního stereotypu

Porucha posturálního stereotypu znamená, že se v mozku (v centrální nervové soustavě) vytvořil na základě navyklého, stále nebo velice často se opakujícího držení těla vadný program držení těla. A to jednak pro držení částí těla vůči sobě navzájem, jednak i pro celkové držení těla. Některé svaly se zapojují nadbytečně, jiné nedostatečně, což bývá neekonomické a zpravidla to pak přetěžuje určité části těla víc než při správném držení těla.

Scheuermannova choroba (adolescentní kyfóza)

Už u mladých jedinců se projevuje zvýšeným zakulacením zad v hrudní oblasti způsobeným odchylkou tvaru více obratlů, jejichž těla jsou vpředu nižší než vzadu. Uvádí se, že příčiny choroby jsou nejspíše genetické. Dále může negativně působit přetížení páteře v období růstu, zhruba mezi 8 až 13 lety (trpí jí například někteří mladí hokejisté, kteří začínali s intenzivním tréninkem ve věku 6–8 let). Někdy může být spojena i s vybočením páteře do strany.

Schoberův příznak

Je to projev snížené pohyblivosti bederní páteře. Test přítomnosti Schoberova příznaku začíná nalezením posledního bederního obratle L5 – asistent označí jeho trn fixem. (Trn L5 je nejnižším pohyblivým trnem hmatným při předklonu a při záklonu páteře vestoje. Nachází se těsně nad středem spojnice dvou viditelných prohlubní (dolíčků) v horní části křížové kosti, vpravo a vlevo od osy páteře.)

Testovaný se potom vzpřímeně postaví a vytáhne hlavu temenem vzhůru. Asistent označí na vzpřímených zádech fixem také místo vzdálené od trnu L5 10 centimetrů směrem vzhůru, k hlavě. Poté se testovaný ze stoje předkloní. Asistent změří délku mezi oběma značkami (tj. po oblouku). Při normálním rozsahu pohyblivosti bederní páteře se vzdálenost značek zvětší o zhruba 4 až 5 cm. Je-li vzdálenost menší než 4 až 5 cm, je pohyblivost bederní páteře u testovaného snížena. Test je orientační.

Skolióza

Jde o vybočení páteře od osy těla vpravo nebo vlevo, někdy spojené s rotací. Na rozdíl od Scheuermannovy nemoci bývá deformace obratlů až důsledkem vybočení, nikoli jeho příčinou. Předchází ji často tzv. skoliotické držení těla, což je funkční porucha držení těla. Skolióza je již fixovaná strukturální vada páteře provázená deformitami v jejím okolí či na hrudníku.

Tyto deformity se projeví hlavně při předklonu či úklonu těla například jako jednostranné vyhrbení, zatímco u skoliotického držení těla v předklonu všechny deformity zpravidla vymizí. Vstoje mohou obě vady navenek vypadat podobně. Příčina vzniku skoliózy se určuje obtížně, často jich bývá více. Někdy její vznik či rozvoj ovlivňují dědičné faktory, jindy jednostranná zátěž (například u kadeřnic) nebo i faktory psychické.

Spondylartróza

Jde o degenerativní změny meziobratlových páteřních kloubů (viz též heslo artróza). Příčin může být více – nadměrné či nevhodné přetěžování páteře, následek úrazu, vrozené vady či hormonální poruchy. Na vzniku spondylartrózy se podílí také postupné opotřebování kloubních spojů páteře během života. Projevem artrózy páteřních kloubů je jednak postupné omezení pohyblivosti postižené části páteře do všech směrů, jednak bolestivost okolo páteřních kloubů, a to zprvu jen při zatížení či při určitých pohybech, později již i v klidu a teplu na lůžku.

Stiborův příznak

Je to projev snížené pohyblivosti hrudní a bederní páteře. Test přítomnosti Stiborova příznaku začíná nalezením posledního krčního obratle C7 (tento obratel při předklonu hlavy zpravidla nejvíce vystoupí v oblasti přechodu mezi krční a hrudní páteří a při záklonu hlavy se jeho vystouplá poloha nemění) a dále nalezením posledního bederního obratle L5. (Trn L5 je nejnižším pohyblivým trnem hmatným při předklonu a při záklonu páteře vestoje. Nachází se těsně nad středem spojnice dvou viditelných prohlubní (dolíčků) v horní části křížové kosti, vpravo a vlevo od osy páteře.)

Testovaný se potom vzpřímeně postaví a vytáhne hlavu temenem vzhůru. Asistent označí trny C7 a L5 fixem a na vzpřímených zádech změří vzdálenost mezi nimi. Poté se testovaný ze stoje předkloní. Asistent opět změří délku mezi oběma značkami (tj. po oblouku). Při normálním rozsahu pohyblivosti bederní páteře se vzdálenost značek zvětší o 10 centimetrů. Je-li vzdálenost menší než 10 cm, je pohyblivost hrudní a bederní páteře u testovaného snížena. Test je orientační.

Svalový spasmus

Je to silné stažení svalů. Vzniká jednak při dlouhodobém až trvalém statickém napětí svalů v některé oblasti těla, jednak jako reflexní odpověď okolních svalů na náhlý nepatřičný pohyb v některém kloubním spoji. Statické napětí a spasmus jsou časté například u pracujících vsedě na svalech zadní části krku (šíje) nebo v bederní oblasti zad. Reflexní svalový stah jako obrana proti dalšímu nežádoucímu posunu v kloubu nastává například při ústřelu zad, při výhřezu meziobratlové destičky či při blokádě páteřního či jiného kloubu. Může nastat i při prochlazení některého velkého kloubu (často rameno) či páteře (déledobý sed v průvanu apod.).

Syndrom karpálního tunelu

Je to projev zúžení prostoru pro šlachy až zaškrcování šlach vměstnaných do úzkého kanálu na spodní straně zápěstí v důsledku zánětu. U ruky se často zanítí hlavně dlouhý ohýbač palce, dále i šlachy ohýbačů prstů. Ty jsou však v jiném segmentu šlachových pochev na zápěstí než šlacha dlouhého ohýbače palce, proto se příznaky mohou vyskytnout odděleně. Zanícení způsobí větší prosáknutí tělními tekutinami, a tedy otok. Důsledkem zduření a jizevnatého zbujení vaziva šlach a šlachové pochvy je zúžení tohoto kanálu. Příznačné pro tuto poruchu je brnění palce či některého z ostatních prstů (nejčastěji ukazováku).

Syndrom RSI (Repetitive Strain Injury, bolest z přetížení)

Projevem je akutní bolest (nejčastěji zápěstí, někdy také lokte), případně spojená s otokem a zduřením. Pokud jsou příznaky tlumeny analgetiky a postižená část těla je dále dlouhodobě zatěžována (s rizikem vzniku dalších drobných mikroskopických zranění), může problém původně funkční přerůst až v chronický stav (syndrom zamrzlého ramene, entezopatie či záněty karpálního tunelu). Tímto zraněním trpí kromě pracujících u počítače například kadeřnice (přetížení deltového svalu ramene), brusiči skla (přetížení lokte a zápěstí) či řidiči kamionů (vibrace v zápěstí a loktech).

Bolestivé mohou být také vlastní kloubky ruky – v důsledku přetížení například stálým uchopováním či tlakem (přetížení kloubků palců u fyzioterapeutů či masérů).

Příčinou jsou jednak opakované mechanické drobné pohyby ruky (při psaní na klávesnici a používání myši), dále dlouhotrvající zátěž bez odpočinkových přestávek, dlouhodobá strnulá poloha (práce se zalomeným zápěstím či v jiné nevhodné poloze), opakující se tlak (o hranu stolu či klávesnice) způsobující menší prokrvení, opakující se vibrace, nárazy na postižené místo či nedoléčené zranění.

Thomayerův test

Je to test pohyblivosti všech úseků páteře. Na začátku testu se testovaný vzpřímeně postaví a vytáhne hlavu temenem vzhůru, poté se ze stoje předkloní. Během předklonu spustí paže k zemi a napne prsty rukou, přitom nekrčí nohy v kolenou. Na výsledek testu má velký vliv stav svalů na zadní straně stehen – pokud jsou tyto svaly zkrácené, v předklonu velmi táhnou až bolí a nedovolí plný rozsah pohybu. Při normálním rozsahu pohyblivosti celé páteře a nezkrácených svalech zadní strany stehen se testovaný právě dotkne země napnutými prostředníky rukou, páteř je přitom ve všech úsecích rovnoměrně zaoblená.

Oddálení prostředníků rukou od země zakládá podezření na sníženou až omezenou pohyblivost páteře (při omezení pohyblivosti bývá z pohledu ze strany patrná nepravidelná křivka páteře – v některých úsecích je hodně, jinde velmi málo zaoblená). Je však třeba vyloučit druhou možnou příčinu tohoto výsledku testu: zkrácení svalů zadní strany stehen (testovaný při snaze dosáhnout rukama co nejníže cítí silný tah těchto svalů). Opačným výsledkem testu je dotyk země celými plochami dlaní při natažených kolenou. Je to příznak hypermobility páteře (nebo současně také kyčelních kloubů). Test je orientační.

Ústřel

Při této typické funkční poruše dochází k posunu na meziobratlových spojích, především v oblasti hlavy či beder. Důsledkem jsou pak akutní bolesti šíjové nebo bederní a křížové oblasti páteře. Spouštěčem může být prudké otočení či jiný náhlý pohyb hlavy, často po předchozím prochladnutí zad (setrváním v průvanu). Jinou příčinou je přeležení krku ve spánku (často u lidí spících na boku či na břiše s hlavou otočenou do strany). Ústřel v oblasti kříže a beder se lidově nazývá „houser“. Tento posun v bederní části páteře či v křížokyčelním spojení často vzniká při náhlém pohybu do otočení spojeném s předklonem či úklonem v dolní části páteře. Může se přihodit také při zdvihání těžkých břemen s ohnutými a nezpevněnými zády.

Výhřez meziobratlové ploténky

V akutním stavu je to velmi bolestivá degenerativní porucha na měkkých částech páteře – meziobratlových destičkách. Může nastat posun či vychlípení měkkého středu, jádra meziobratlové destičky, směrem k jejímu kraji, a to kvůli náhlému nebo postupnému velikému přepětí. Spouštěčem může být buď náhlý pohyb (sehnutí, narovnání či rotace), často spojený s přemísťováním těžšího břemene, nebo dlouhodobě trvající nevhodná poloha či pohyby. Důsledkem je pak popraskání chrupavčitého obalu meziobratlové destičky, poté může měkké jádro vyhřeznout do strany či dozadu směrem do páteřního kanálu. Vychlípení či výhřez zužuje prostor v páteřním kanálu a tlačí na kořeny nervů, odstupujících z páteřního kanálu (kořenový syndrom).

Záněty akutní

Záněty jsou složitou reakcí organismu na narušení či poranění tkáně. Postižené místo během akutního zánětu zčervená, ve srovnání se zdravou tkání je teplejší a bolestivé na dotek. Vznikne zde otok, postižená oblast či kloub zvětší svůj objem a zhorší se jeho fungování (například u kloubu dojde k omezení jeho hybnosti). Zanícené místo se více prokrvuje, organismus sem dopravuje bílé krvinky a spouští další obranné reakce. Příčinou zánětů bývají viry, bakterie či plísně, které se v napadené tkáni množí, zaplaví ji toxickými odpady, a tím vyvolají obranu organismu – zánět. Pokud se příčinu zánětu podaří neutralizovat brzy (během několika dní či nanejvýše pár týdnů), všechny změny odezní a tkáň se může vrátit do původního stavu.

Záněty se obecně označují příponou -itis, česky -itida (například appendicitis, appendicitida – zánět appendixu, tj. slepého střeva; artritis, artitida – akutní zánět kloubů; bronchitis, bronchitida – zánět průdušek; myokarditis, myokarditida – zánět srdečního svalu apod.).

Záněty chronické

Záněty jsou složitou reakcí organismu na narušení či poranění tkáně. Pokud zánětlivý proces trvá dlouho, mnoho týdnů až měsíců, zanícená tkáň prochází změnou struktury i vlastností. Zmnožuje se v ní vazivo, tkáň tuhne a dále se deformuje, ztrácí pružnost. Například u zaníceného kloubu (revmatická artritida, Bechtěrevova či Scheuermannova nemoc a jiná zánětlivá onemocnění) se kloubní pouzdro s přibýváním vaziva deformuje: ztlušťuje se, také se jakoby srazí a zkrátí, tím pozbývá pružnosti a tuhne. Navenek pak kloub mění tvar, zbytní, současně je výrazně omezena pohyblivost v důsledku zkrácení a svraštění pouzdra kloubu. Souběžně se změnami pouzdra se deformují a mění také kloubní chrupavky pokrývající spoje uvnitř kloubu – ztenčují se, mění se v méněhodnotnou tkáň, vysychají či zcela mizí. Kromě vlastní změny tvaru napadený kloub postupem času více bolí a přestane být funkční. V důsledku toho se mění i jeho okolí, tedy kolemkloubní svaly, šlachy i kosti. Podobnou změnou jako pohybový systém mohou projít i jiné systémy.

Záněty se obecně označují příponou -itis, česky -itida (například appendicitis, appendicitida – zánět appendixu, tj. slepého střeva; artritis, artitida – akutní zánět kloubů; bronchitis, bronchitida – zánět průdušek; myokarditis, myokarditida – zánět srdečního svalu apod.).